Josef Hlinomaz: Malování, milování a život bez zbytečných zábran

„Jsem furt nahatá“. Na obraze drží nahá žena transparent. Muž vedle ní si pod paží odnáší další ženský akt. U Josefa Hlinomaze má podobná scéna samozřejmost nedělní procházky. Když se přitom podíváme do jeho soukromí, zjistíme, že ani život tohoto malíře se příliš neřídil společenskými konvencemi.

Filmoví diváci si Josefa Hlinomaze pamatují jako drsného Grimpa z Limonádového Joea. Za výraznou hereckou tváří se ovšem skrýval muž, jehož soukromé vášně nabízely materiál pro docela jiný žánr.

Láska podle rozvrhu

Podle životopisného portrétu Dana Hrubého v časopise Reflex měly návštěvy dvou Hlinomazových přítelkyň svůj pravidelný řád: modelka Jaroslava přicházela v pondělí a ve čtvrtek, Magda Kalichová ve středu a v sobotu. Obě byly vdané. V osobním životě tak tento svobodomyslný umělec zřejmě dokázal ocenit i pečlivou organizaci.

Ještě neobvyklejší bylo jeho pozdější soužití. Jak připomíná také pořad Pohnuté osudy, Hlinomaz sdílel domácnost s partnerkou i jejím manželem. Situace, kterou by scenárista snadno proměnil v komedii plnou práskajících dveří, patřila k jeho skutečnému životu.

Při pohledu na rozpustilé výjevy v jeho obrazech je lákavé hledat mezi životem a tvorbou přímé spojnice. Konkrétní ženy ani milostné příběhy v nich ale nemusíme rozpoznávat. Stačí si všimnout společné nálady: potěšení ze života, slabosti pro ženskou krásu a ochoty nechat vážnost chvíli čekat za dveřmi.

Nahota, která se neomlouvá

Ženy v obrazovém výběru doprovázejícím tento článek vstupují do děje s naprostou samozřejmostí. Objevují se u fotbalu i na letišti a svou přítomností převracejí obvyklý chod věcí. Hlinomazův humor přitom často vzniká právě z klidu, s jakým jeho postavy přijímají naprosto nepravděpodobnou situaci.

Transparent „Jsem furt nahatá“ působí skoro jako povzdech modelky, která už svého malíře dobře zná. Tady se obraz obejde bez dlouhého výkladu. Má načasování dobrého vtipu: podíváte se, přečtete si nápis — a už se usmíváte.

Pod barevnou hravostí přitom můžeme číst také lidskou touhu být obdivován, zalíbit se nebo na chvíli zapomenout na vlastní důstojnost. Je to svět dospělých přání, podaný s dětskou přímostí.

Vlastní směr? Proč si ho nezaložit

Stejný nadhled měl Hlinomaz i vůči uměleckým škatulkám. Svůj projev pojmenoval surneonaivismus a stal se jeho jediným představitelem. Název se k jeho obrazům výborně hodí: propojují naivistickou stylizaci, snovou nelogičnost a velmi osobitý humor.

Před jeho malbami si člověk snadno představí autora, který se při práci sám dobře baví. Vymyslí situaci, přidá nečekaného účastníka, někoho svlékne a nakonec připojí nápis, jenž celé scéně dodá poslední šťouchanec.

Právě proto má smysl se k Hlinomazovi vracet. Jeho obrazy dovolují zažít s uměním také trochu spiklenectví. Jako by nás malíř vzal stranou, ukázal na lidské hemžení a s pobavením poznamenal: Podívejte se, co všechno děláme pro trochu lásky.